5 tipů, jak překonat strach z dětské stomatologie

Strašidelný zvuk vrtáku. Chladný kov na jazyku. Neznámé pachy. Pro mnoho dětí je návštěva zubního lékaře jako vstup do temného tunelu. A co rodiče? Často se cítí bezmocní, když vidí, jak jejich dítě pláče, když jen zmíníte slovo „zubník“. Ale strach z dětské stomatologie není nevyhnutelný. Je to naučená reakce - a jako takovou lze překonat.

Nezačínejte s návštěvou až v krizi

Mnoho rodičů čeká, až se objeví bolest, červené dásně nebo viditelná díra. Pak přijdou do kliniky jako na záchrannou misi. A dítě si to hned všimne: „Tady je něco špatně, jinak bychom sem nešli.“ To vytváří spojení: zubní klinika = bolest = nebezpečí.

Místo toho začněte už v jednom roce věku. Stačí krátká návštěva - jen tak, aby dítě vidělo, jak to vypadá. Lékař mu ukáže zrcátko, zkontroluje zuby, možná i pohladí hlavu. Nic nebo málo se děje. A dítě se naučí: „Tady není nic hrozného. Tohle je jen místo, kde se o mě starají.“

V Česku je podle dat České stomatologické společnosti přes 70 % dětí, které navštívily zubního lékaře do tří let, oproti jen 35 % těch, kteří přišli až po výskytu problémů. První návštěva je nejdůležitější - ne proto, že by se něco mělo léčit, ale proto, že se má vytvořit pocit bezpečí.

Neříkejte „neboj se“

Když dítě řekne: „Bojím se zubního,“ a vy odpovíte: „Neboj se, je to v pořádku,“ přesně to děláte, co nejde. Vaše věta říká: „Tvůj strach je špatný. Musíš ho potlačit.“ A dítě se cítí, že jeho city nejsou platné.

Místo toho řekněte: „Chápu, že ti to připadá divné. Já jsem taky kdysi cítila, když jsem poprvé viděla vrták.“

Tohle se jmenuje empatie. Nezakazuješ strach - uznáváš ho. A když dítě ví, že jeho city jsou vidět a přijaté, začne se uvolňovat. Může se pak ptát: „Proč ten vrták zvuk dělá?“ A teď máte příležitost vysvětlit: „Je to jako malý stroj, který čistí zuby, když se tam něco zasekne. Nebojí se ho, protože neboří - jen čistí.“

Používejte hru a příběhy

Děti se učí přes příběhy. Místo toho, abyste řekli: „Zítra jdeš k zubnímu,“ vymyslete příběh. „Víš, jaký máme kamarád, který se jmenuje Zubyk? Ten se dnes vzbudil a cítil, že má na zubech nějaký špinavý kámen. Tak šel na prohlídku k doktoru Zoubkovi. A ten mu ukázal, jak se kámen odstraní pomocí malého vrtáku, který jen zpívá a neboří. A Zubyk byl tak šťastný, že měl teď čisté zuby a mohl je smát.“

Můžete si i připravit hračku - například zrcátko, které dítě může používat na domácí „prohlídky“. Nebo si spolu s dítětem přečtěte knížku jako „Zubník je kamarád“ od Jany Hlaváčkové. Kniha je vydána v Česku a používá ji mnoho zubních klinik jako součást přípravy.

Hra nemusí být dokonalá. Stačí, aby byla pravdivá. Dítě si vytvoří vlastní verzi reality - a ta je mnohem méně strašná, než když se obává toho, co nezná.

Zvolte zubního lékaře, který pracuje s dětmi

Ne každý zubní lékař je připravený na děti. Někteří se snaží, ale neznají triky. Jiní mají kliniku plnou černých křesel, zářivých světel a nečitelných nápisů - to je pro dítě přímo šokující.

Hledejte kliniku, která má:

• Barvy, které nejsou bílé nebo černé - třeba modré, žluté nebo růžové
• Knihy, hračky nebo televizi v čekárně
• Lékaře, který mluví pomalu, s úsměvem a používá pojmy jako „zubní kouzelník“ nebo „čistící kámen“
• Možnost, že rodič může sedět vedle dítěte během léčby

V Brně, například, je několik klinik, které mají „dětský koutek“ s hračkami a hudebními přehrávači. Některé dokonce mají „zubní zvířátka“ - malé plastové zvířátka, která děti mohou držet během léčby. To je nejen zábava - je to bezpečný předmět, který dítě může držet, když se cítí ztracené.

Po návštěvě nezapomeňte na malou odměnu - ale ne na sladkosti

Někteří rodiče slibují: „Když budeš klidný, koupíme ti zmrzlinu.“ Ale to vytváří špatnou asociaci: „Léčba znamená sladkosti.“ A to je přesně to, co chceme vyhnout - děti se naučí, že zuby jsou něco, co se musí „vykoupit“ cukrem.

Místo toho zvolte něco jiného:

• Společná kniha, kterou si přečtete večer
• Chvíle na hřišti nebo v parku
• Volba, co si dnes budou hrát - auto nebo vláček
• Sticker s obrázkem zvířátka, které se přilepí na „mapu zubů“

Důležité je, aby odměna byla spojená s pocity - ne s jídlem. Dítě si pamatuje: „Když jsem byl statečný, měli jsme spolu krásný den.“ A to je víc než cukr. To je sebevědomí.

Strach se nevytrácí za jednu návštěvu

Nečekáte, že se dítě naučí jezdit na kole po jedné jízdě. Stejně tak se strach z dětské stomatologie neodstraní za jednu návštěvu. Je to proces. Někdy bude dítě plakat. Někdy se bude bránit. A někdy bude klidné - a to je výhra.

Každá návštěva je krok. I když se dítě jen podívá do úst, je to úspěch. I když jen sedí na křesle, je to pokrok. A pokud se dítě nezlobí, když ho lékař dotkne, je to obrovský krok vpřed.

Zubní lékaři, kteří pracují s dětmi, říkají: „Necháme dítě vést tempa.“ Pokud se dítě odmítne nechat otevřít ústa, nevynucujete to. V příští návštěvě se jen představíte, vyměníte pozdravy. A pak se opět podíváte na zuby. Postupně. Bez tlaku.

Strach není váš nepřítel. Je to způsob, jak dítě říká: „Nechápu, co se děje.“ Vaším úkolem není ho odstranit. Je to, že mu pomůžete pochopit. A když pochopí, strach zmizí - samozřejmě, ne hned. Ale bude zmizet.

Co dělat, když dítě pláče?

Pláč je normální. I když se vám to nelíbí. Neříkejte: „Nepláč!“ Nebo „Jsi velký chlapec, to nejde.“

Místo toho:

• Držte ho v náručí, pokud to dovolí lékař
• Mluvte tiše, klidně - „Jsem tady, jsi v bezpečí“
• Představte si, že jste v jiné zemi a dítě mluví jiným jazykem - vaše slova nejsou důležitá, ale váš hlas ano
• Nechte lékaře pracovat. Nezakročujte, pokud se neptá

Dítě potřebuje vědět, že jste tam. Ne že ho „vyzvednete“ od bolesti. Ale že ho neopustíte.

Když dítě řekne: „Nechci jít!“

To je normální. Děti nechtějí věci, které neznají. Ale neříkejte: „Musíš jít, jinak ti to zubník zlomí.“

Místo toho:

• Připomeňte, že jste tam už byli a nic se nestalo
• Řekněte: „Já vím, že to nechceš. Ale já jsem s tebou. Až budeme doma, uděláme to, co chceš.“
• Připravte si „plán B“ - například: „Když se budeš cítit špatně, můžeme odejít hned. Ale nejdřív se podíváme na zrcátko.“

Dítě potřebuje kontrolu. Když ví, že má možnost říct „stop“, méně se brání. To je klíč.

Co je důležité pamatovat?

- Strach z dětské stomatologie je běžný, ale ne nutný. - První návštěva je nejdůležitější - a nemusí být léčba. - Emotivní podpora je důležitější než technická přesnost. - Dítě si pamatuje, jak se cítilo - ne co se mu dělo. - Děti se učí z vašich reakcí. Pokud jste klidní, i ono se uklidní.

Frequently Asked Questions